Přeskočit na obsah

Moje druhé zlatíčkió:))

Zápisek z fotodeníku HankaMa, 6. května 2013.

S tímto zlatíčkem si i popovídám:))Můj největší chovatelský úspěch,naučila jsem ho,že na mého muže křičí: týýýýýý dědku:))))Ale dalo mi to fušku:))))

PepíčekHankaMa — 6. května 2013HankaMa — 6. května 2013
Reklama

Komentáře (12)

iris666. května 2013

A co na to manžel, taky je rád... ;)

HankaMa6. května 2013

On to Irisko Pepíček tak roztomile volá, že je to, jakoby mu říkal miláčku 😄 😄 👋

iris666. května 2013

To určitě, také jsem měla anduláka, toho samého, také začal mluvit, jmenoval se Rudíček po mém tátovi, ale skončil tragicky, když jsme odjeli na dovolenou, tak jsem ho nechala na starost tchyni, nechala ho venku a on se k němu dostal sousedův pes a vyndal ho z klece a bylo vymalováno. 😈

HankaMa6. května 2013

Ježíš, Irisko, to je ale hrozný 🤷 Nám před třemi roky umřel stářím, taky Pepíček, byl žlutozelený, taky mluvil, ale co tenhle předvádí, to se opravdu hned tak nevidí 😄 On s námi normálně komunikuje, hlavně se hádá 😄 😄 Ale jak vidí mého muže, okamžitě začne křičet tytytytytyty, ale to fakt hrozně křičí a zakončí to týýýýý dědku, ale to už potišeji 😄 😄 Strašně se mu nasmějeme. Křičí taky na Tequilku 😄 Tequilko, Tequilko ahoj, ahoj 😄 A to ho nikdo neučil. Připadá mi, že zkrátka mluví úplně všecko, co slyší. Vůbec si neumím představit, že bychom o něj měli třeba přijít :(

Maariee6. května 2013

Je krasně zbarveny 👏

Maariee6. května 2013

Take mame Pepička a Pepičku, 😃 korelu LORU a neofemu Ruženku 😃 😃

ludmila606. května 2013

No ten je náááááááááááááááádherný 👍 👍 👍

ludmila606. května 2013

Moje segra má taky papouška a klidně si sedne i na hrnek s kávou, když tam přijdu, taky si s ním pořád povídá 😄 😄 😄

ludmila606. května 2013

Maruško, já se ani nedivím, protože ty máš tolik krásných zvířátek, už se těším, až pošleš foto 👍 👍 👍

emilka126. května 2013

To je krasavec 👋

jarka 57. května 2013

Pane to je fešák.. 👍 👍 👍 A jak se naparuje... *Příspěvek upraven 07.05.13 v 21:14*

jarunap8. května 2013

Jéééé...my jsme měli přesně takového modrého...Honzíčka. Měli jsme ho 9 let. Uměl s námi i komunikovat-zdravil-dobrrrý den, volal sám na sebe-Honžíííčkůůů...pipuškááá. Když byl sám doma, tak byl v kleci, ale jakmile někdo přišel domů, tak už chtěl být venku a rád trůnil na rameni...Byl to právoplatný člen rodiny a když odešel do ptačího nebe, tak jsme ho obrečeli...Měli jsme pak ještě další andulky, ale Honzíček byl jen "jeden"... 🤗 🤗 🤗

Reklama