Řidší keř s dlouhými šedavě zbarvenými větvemi. Lichospeřené jemně zubaté listy jsou na větvích uspořádány vstřícně. Zajímavé jsou velké, fialově zbarvené kulaté pupeny. Nápadná polokulovitá květenství se skládají ze žlutozelených drobných kvítků. Plodem jsou zářivě červené peckovičky. Má dobrý kořenový systém, který často odnožuje.

Stanoviště

Naše domácí dřevina se vyskytuje od středních do horských poloh. Dává přednost živnějším vlhkým půdám, ale snese i jílovité nebo písčité půdy. Vyžaduje dostatek slunce nebo jen mírné zastínění. Dobře snáší městské prostředí.

Kultivary

Krásný je kultivar se stříhanými zlatě zbarvenými listy Plumosa Aurea.

Mezi kultivary bezu černého dále patří Aurea se zlatožlutými listy, pomalu rostoucí se žlutě skvrnitými listy je Luteovariegata nebo Purpurea s tmavočervenými listy. Působivý je též Laciniata se stříhanými listy.

Zajímavosti

Oba jmenované druhy bezu mají za syrova špatně stravitelné plody, které ovšem po převaření dávají základ pro výrobu vína, marmelád a šťáv. Pro tyto účely se častěji používá bez černý, protože červené plody bezu hroznatého by se případně mohly zaměnit za bylinný druh, bez chebdí (Sambucus ebulus), jehož plody jsou některými autory považovány za jedovaté.

Bez černý (Sambucus nigra) se u nás vyskytuje velmi hojně v nižších oblastech. Od výše uvedeného bezu se liší zejména velkým ploše rozprostřených květenstvím složeným z bělavých květů a černě zbarvenými peckovičkami. Také silně odnožuje a je hojně rozšiřován ptáky.

Květy bezu černého se používají k výrobě výtečných čajů a šťáv, nebo se dají obalit v těstíčku a osmažit. Ještě donedávna si lidé bezu velmi vážili, což vyjadřuje i lidové rčení: „Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni.“ Považovali si jeho květů a plodů, ale zároveň věřili, že má silnou ochrannou moc. Tehdy si žádný sedlák nedovolil jen tak nějakou větev uříznout, a pokud to bylo nutné, nejprve si s keřem, nebo s čarodějnicí v něm často přebývající, důkladně promluvil a omluvil se mu.