Brambory pěstují: julisek, pckop, Janaen, komurka
Lilek brambor pochází z jižní Ameriky, odkud ho přivezl Krištof Kolombus. V Evropě se napřed experimentálně pojídaly plody, ty jsou ale díky alkaloidům solaninu a chakoninu mírně jedovaté. Teprve od 16. století brambory nabyly velkého významu, kdy se z jejich hlíz stal doslova pokrm pro chudé.
V našich podmínkách se pěstuje jako jednoletá plodina z čeledi lilkovité – Solanaceae. Jedná se o 50–100 cm vysokou rostlinu s bohatě větvenou hranatou lodyhou. Listy jsou dlouze řapíkaté, přetrhovaně lichospeřené, s mírně hrbolatou čepelí. Kvete od května do července pětičetnými oboupohlavními květy, které mohou mít dle odrůdy barvy od bílé po světle fialovou. Z opylovaných květů se vytvoří plody- bobule, až 4 cm v průměru velké, podobné rajčeti, které mají v plně zralosti žlutozelenou barvu.
Brambory jsou na stanoviště nenáročné rostliny, půda by však měla být bohatá na humus a vlhčí, s optimální reakcí od mírně kyselé po neutrální. Nevadí ji plné slunce, ale při výsadbě bychom se měli vyhýbat uzavřeným polohám, kde mohou citlivé odrůdy trpět padlím. Brambory v ČR celkem běžně zplaňují na rumištích.
Půda by měla být kvalitně zoraná do hloubky 20 cm. Orba se pro brambory dělá na podzim při zapravování hnojiv a před výsadbou na jaře.
Vegetační doba brambor od výsadby hlíz po sklizeň činí 90–110 dní. Vysazovat hlízy lze již v době, kdy má půda v hloubce 10–15 cm teplotu alespoň 7°C, výsadbu lze tedy dle místních klimatických podmínek uskutečnit od března do května. Pro ranější dosažení sklizně lze nechat sadbu brambor po dobu 5–6 týdnů nakličovat při, teplotě 14–16°C na rozptýleném světle.
Hlízy vysazujeme do hnízd do sponu 60–70×30 cm a během vegetace okopáváme a k rostlinám přihrnujeme zeminu, aby hlízy nezelenaly. Pokud je nutné provádíme ochranu rostlin proti mandelinkám a plísni bramboru. Zavlažování bývá potřeba jen v době tvorby hlíz.
Sklizené hlízy lze skladovat ve tmě na suchém a vzdušném místě téměř po celou zimu. Nejvhodnější jsou teploty 2–4°C, při namrznutí se na hlízách tvoří vodnaté skvrny, které mohou později začít hnít a při vyšších teplotách hlízy zbytečně prodýchávají hmotu. Při dodržení doporučených teplot a skladováním zdravých hlíz se také nejlépe vyhneme skládkovým chorobám v podobě nejrůznějších hnilob.
Brambory patří mezi plodinu první trati, proto na podzim spolu s minerálním hnojivem dodáme 5–6 kg organického hnojiva/m2, 6,5–8 g P2O5/m2 a 15–20 g K2O/m2 v síranové formě. Brambory totiž nesnáší chlor ve výživě. Při předseťových úpravách půdy před výsadbou dodáme dalších 15–20 g dusíku/m2 .
Na bramborách se může vyskytovat celý komplex virových chorob. Vyznačují se většinou tvorbou žlutých mozaikových skvrn na listech a PVY způsobuje nezaměnitelné kroužkovité choroby na hlízách. Viry jsou přenášeny savým hmyzem, drátovci nebo za pomocí mechanického poškození.
Raná odrůda, varného typu B – BC. Je odolná mechanickému poškození, proto je vhodná pro velkopěstitele. Rostliny jsou středně vzrůstné, nejsou moc odolné virovým chorobám, ale jsou velmi odolné háďátkům. Má červenofialové květy a žluté hlízy s krémovou dužninou.
Velmi raná odrůda brambor varného typu B s nízkou škrobnatostí. Je rezistentní háďátku bramborovému, málo odolná virózám a méně odolná plísni bramboru. Rostlina je vysokého vzrůstu s bílými květy a žlutými hlízami s krémovou dužninou.
Velmi raná odrůda brambor varného typu BA s nízkou až středně vysokou škrobnatostí. Je odolná mechanickému poškození, velmi odolná virovým chorobám a vykazuje rezistenci k háďátku bramborovému. Rostlina je nižší s červenofialovými květy a hlízami s červenou slupkou a žlutou dužninou.
Raná odrůda varného typu BA-B s nízkou až středně vysokou škrobnatostí. Je středně odolná mechanickému poškození, velmi odolná virovým chorobám a středně odolná strupovitosti, ale je náchylná k napadení háďátkem bramborovým. Rostlina je nižší s bílými květy a hlízami žlutými jak na povrchu, tak v dužnině.
Poloraná odrůda varného typu B se středně vysokou až vysokou škrobnatostí. Je méně odolná mechanickému poškození, středně odolná napadení virózami, méně odolná skládkovým chorobám a náchylná ke strupovitosti. Rostlina je vysokého vzrůstu, s bílými květy a hlízami žlutými jak na povrchu, tak v dužnině.
Poloraná odrůda varného typu B-BC se středně vysokou škrobnatostí. Je středně odolná mechanickému poškození, odolná proti napadení virózami, středně odolná proti napadení strupovitostí a velmi odolná proti háďátkům. Rostlina je středně vysoká až vysoká, s červenofialovými květy, pokožka hlízy je červená a dužnina hlízy je tmavě žlutá.
Hlízy brambor vynikají zejména svým obsahem škrobu, pro který se některé odrůdy pěstují a z něhož se vyrábí syntetický líh. Kromě toho jsou hlízy dobrým zdrojem vitamínů, například B1, B2, B3, B6, ale i vitamín C, díky kterému brambory na zámořských objevitelských plavbách jedli námořníci, aby předcházeli kurdějím. Z minerálních látek obsahuje vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík a sodík, které se stejně jako vitamíny v podstatném množství vyskytují ve slupce.
V kuchyni se brambory používají nejvíc jako příloha k teplým pokrmům. Mohou být vařené a konzumovat se v celku s kořením nebo jako bramborová kaše zadělávaná s máslem a mlékem. Pochoutkou chudých byly vařené brambory s osmaženou cibulkou a zapíjené podmáslím. Výživovou hodnotu hlíz podstatně zvýší konzumace brambor vařených ve slupce. Nakrájené hlízy se mohou zapékat se zeleninou a masem.
Tepelná úprava hlíz je před konzumací nezbytná, právě díky vysokému obsahu alkaloidů, které se rozkládají při teplotách nad 170 °C. Abychom předešli otravám, vybíráme si ke konzumaci pouze hlízy, které nejsou zelené a tedy obsahují podstatně méně těchto sloučenin. Přes všechna tato rizika jsou brambory vynikající přílohou a vděčnou plodinou, jejích význam ještě vzrůstá dobrou skladovatelností.
O Bramborách ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.