Lehkou vzdušnou korunu zdobí jemné dlouze převislé větévky. Zubaté lístky mají více méně trojúhelníkový tvar. Kmen a silnější větve mají nápadnou hladkou bílou kůru, která se odlupuje v příčných jemných svitcích. Drobná křídlatá semínka uzrávají v převislých jehnědách v létě. Povrchový kořenový systém sahá daleko od stromu.

Stanoviště

Naše domácí dřevina roste od nížin až do hor. Pokud má dostatek světla, na které je velmi náročná, snese téměř libovolnou půdu, kyselou i zásaditou, suchou i trvale zamokřenou. V městském prostředí je poměrně odolná.

Kultivary

Rychle rostoucí strom je k dostání v různých kultivarech, oblíbenými jsou nízké převislé Youngii a s vykrajovanými listy Gracilis, normální tvar s červenými listy má Purpurea sloupovitý tvar má Fastigiata.

Pěstování

Tento běžný strom donedávna v lesnictví znevažovaný se špatně přesazuje, protože je choulostivý na oschnutí kořenů. Jak se nedávno přesvědčili lesníci při zalesňování Krušných hor, kde se jim ani tento ‚plevelný strom‘ nechtěl ujmout. Proto je radno ho přesazovat v kořenovém balu i s hlínou a těsně po přesazení dobře zalít.

Zajímavosti

Bříza je naše nejznámější pionýrská dřevina, která s oblibou osídluje pusté holé plochy. V Rusku se z její kůry vyrábí celá řada užitečných věcí, jako jsou krabičky, vodotěsné nádoby, boty a podobně. Její lehké dřevo se používalo v řezbářství. Větve je třeba řezat na podzim, nebo až po vyrašení, aby strom zbytečně nepřišel o velké množství mízy.

Další u nás rostoucí bříza pýřitá (Betula pubescens) se přirozeně vyskytuje ve vyšších polohách; větve nemá téměř vůbec převislé a proto se k okrasným účelům téměř nevyužívá.