Broskvoň pěstují: Lacenka, bubli, Barush
Broskvoně pocházejí z Číny. Jde o krátkověké stromy (15–20 let), dosahující výšky maximálně pěti metrů. Plody jsou plstnaté, nebo holé, tvz. nektarinky. Na osluněné straně jsou zpravidla červené. Ke správnému růstu a vyrovnané úrodě vysazujeme na půdy humózní, vápenaté a živné. Potřebují větší vláhu. Optimální poměr průměrné roční teploty a ročního úhrnu srážek je 9°C/500mm. Nejlépe prospívají ve vinohradnických oblastech, v teplých a slunných polohách, pokud možno na mírném svahu, s pH 6,5–8. Svědčí jim otevřenější a sušší polohy do 250 m n. m., orientované k jihu. Často vyžadují doplňovací závlahu. Plodí již třetím rokem po založení korunky. Jsou značně choulostivé na namrzání plodného jednoletého dřeva (snížení či ztráta úrody).
Vůbec nejlepšími podnožemi jsou semena rodičovských broskvoní, obvykle mají lepší vlastnosti, dokážou být například odolnější mrazu a chorobám.
Nesnáší přemokřené půdy, obvykle v nich totiž vymrzá. Typ Žilenka se využívá právě na velmi vlhkých stanovištích.
Je vhodný do suchých a teplých lokalit. Vhodné jsou zejména vápnité, hlinitopísčité půdy.
Broskvoně jsou velice citlivé na jakýkoliv zásah v oblasti kořenů. V nich totiž proudí asimiláty a jejich vodivá pletiva jsou extrémně zranitelná. Často se tato choulostivost přirovnává k lidské míše – jedno necitlivé poškození stačí k tomu, aby se člověk po zbytek života díval na svět z metrové výšky. Tudíž výsadba koupené kulturní odrůdy je pro celý strom naprostým šokem. Sice existují metody, jak tento „šok“ zmírnit, přesto preferuji vytvoření kvalitní odrůdy z vysazené pecky. Nejlepší broskvoně mají tvar kotlovité, či pyramidální koruny.
Broskvoně se vyznačují velmi bujným růstem, především v prvních letech po výsadbě. Udržovací řez se provádí koncem února a na konci léta. Pokud jsou letorosty slabé a méně plodné, přistupuje se ke zmlazovacímu řezu, který se provádí většinou v intervalu čtyř let. Střed koruny se zcela odstraní (tím se vytvoří základ kotlovité koruny). Letorosty, které nejčastěji tvoří vidlici, řežeme následovně: spodní výhon se odstraní za prvním vnějším pupenem, vrchnímu výhonu se odstraní tři poslední výhony. Někdy je nutné toto pravidlo obrátit, vždy je ale směrodatný dostatek prostoru pro každý výhon.
Nutné: všechny rány ošetřujeme stromovým balzámem, s ohledem na všeobecnou citlivost broskvoní.
Obdobná jako u meruněk – viz kapitola Meruňky – sklizeň.
Pochází z USA, je velmi bujná. Ke správnému růstu potřebuje živné půdy a chráněné stanoviště. Jde o odrůdu samosprašnou, citlivější na jarní mrazy. Plody jsou žluté se zeleným nádechem, dužnina se hůře odděluje od pecky. Uzrává v první polovině července.
Pochází z USA. Potřebuje živné a humózní půdy. Tvoří velmi košatou korunu a slabší výhony, je ale náchylná ke kadeřavosti. Plod je žlutooranžový až nachový, krásně žíhaný. Zraje v druhé polovině srpna. Kvůli ztrátě chuti konzervováním se příliš nehodí k zavařování.
Tato odrůda kupodivu pochází z Německa. Dobře se hodí do vyšších poloh a není náročná na půdu. Ceněná je rezistencí vůči kadeřavosti listů. Plody jsou plstnaté, většího vzrůstu a krásně načervenalé. Dozrává v polovině srpna.
Pochází z USA, samosprašná a je odolná vůči chorobám i škůdcům. Hodí se i do vyšších poloh, má ráda slunce. Plody jsou jasně žluté a snadno se oddělují od pecky. Dozrává na koci září. Vyznačuje se nadúrodou plodů. Vyloženě se hodí k zavařování.