Celer pochází ze Středomoří a v Česku je znám od 17. století. V kultuře se pěstuje ve třech formách, celer bulvový pro zdužnatělé kořeny, celer řapíkatý pro zdužnatělé řapíky listů nebo jako listová forma pro bohatou listovou růžici. Jedná se o dvouletou rostlinu z čeledi miříkovité – Apiaceae, s lichospeřenými listy. Květenství je okolík složený z krémově zelených květů, které vytvoří druhý rok. Plodem jsou žebernaté nažky, které stejně jako celá rostlina obsahují mnoho aromatických látek.

Stanoviště

Ze všech tří kulturních forem je celer bulvový nejnáročnější na správnou volbu stanoviště. Poloha by měla být slunná, chráněná před větrem, půda na stanovišti musí být dobře zpracovaná s drobtovitou strukturou, živná, záhřevná a humózní. Optimální pH je 6,5 – 7,5.

Péče

Bulvový celer

Má vegetaci dlouhou 210–270 dní, proto výsev provádíme v únoru do pařeniště nebo ve skleníku do kořenáčů: Předpěstované rostlinky se 3–5 listy přepichujeme a v květnu vysazujeme na záhon do sponu 30 × 40 cm. Sklizeň nastává na přelomu září a října, Bulvy se skladují při teplotách 0–1°C a relativní vzdušné vlhkosti 95–98%.

Celer řapíkatý

Má vegetaci dlouhou 180 dní. Osivo vyséváme do skleníku nebo pařeniště, výsadba se provádí v květnu na záhon, do sponu 30 × 30 cm a během růstu řapíky přihrnujeme zeminou, aby vybělely. Sklízet řapíky je možné na přelomu srpna a května.

Naťový celer

Má vegetaci dlouhou 210 dní. Semena vyséváme v únoru do skleníku nebo pařeniště a vysazujeme v květnu. Sklízet je možné průběžně od srpna nebo jednorázově na přelomu září a října.

Rostliny během vegetace vyžadují optimální teploty v rozmezí 18–24°C a vydatnou a pravidelnou zálivku.

Výživa a hnojení

Celer je plodina první trati, s tím souvisí nutnost na podzim zapracovat do půdy 4–5 kg chlévského hnoje/m2 a dobře povápnit. Další hnojení během vegetace provádíme při výsadbě, kdy dodáme do půdy hnojivo s poměrem NPK 1,2:1,0:2,0, další přihnojování se provede dusíkatým hnojivem 6. a 12. týden po výsadbě . Při nadměrném hnojení dusíkem se vyskytují různé abiotické poruchy a během skladování hnije, protože rostlina kumuluje dusičnany. Celer je náročný na dostatečný přísun dalších prvků, jako je chlor, bór a hořčík, těmto požadavkům přizpůsobíme volbu hnojiva.

Choroby a škůdci

• Virová mozaika celeru
• Fytoplasmová žloutenka aster
• Septoriová skvrnitost listů
• Padlí miříkovitých
• Vrtalka celerová
• Srdéčková hniloba
• Skládkové hniloby kořenů

Druhy

Kompakt

Bulvová odrůda, která odolává vybíháni do květu a listovým skvrnitostem.

Neon

Vyznačuje se krémovou barvou bulvy a po uvaření barvu změní. Odrůda je raná, odolná nepřízni klimatu a je vhodná pro průmyslové zpracování i skladování.

Nuget

Samobělící řapíkatý celer s poměrně krátkou vegetací. Nevybíhá do květu a je středně odolný septoriové skvrnitosti.

Malachit

Pozdnější odrůda řapíkatého celeru s tmavými listy.

Jemný

Díky husté růžici listů velmi výnosná listová odrůda a hodí se hlavně na sušení.

Pikant

Pozdnější listová odrůda, dobře odolává vybíhání na květ a septoriové skvrnitosti.

Rady a typy, výživová hodnota

Celer je hodnotným zdrojem vitamínů, zejména vitamínu C (listová forma obsahuje i 10× tolik vitamínu C než bulvy), dále B1, B2 a celou řadu minerálních látek. Silnou vůni a chuť mu propůjčují éterické oleje, díky kterým má také významné léčivé účinky. Působí močopudně a antibakteriálně. V kuchyni se využívá pro studené i teplé pokrmy, hodí se do salátů i do polévek. Mnoha lidem ale jeho silné aroma vadí a v legislativě je definován jako silný alergen.

Diskuse:

• Recepty z celeru pro děti