Douglaska je stálezelený jehličnan z čeledi borovicovitých. Původem je ze Severní Ameriky, z horských oblastí u Tichého oceánu, nachází se v Kanadě a rozšířil se na jih až k Yosemitskému parku. Do Anglie byl přivezen D. Douglasem v roce 1826 – odtud název. V Čechách se tento druh jehličnanu začal pěstovat kolem poloviny 19. století.

Připomíná široce rostoucí smrk, který však má velmi ohebné, spirálovitě uspořádané větve s převislými závoji větévek. Jemné zploštělé jehlice mají na spodu dva bělavé proužky a voní po citrusech. Štíhlé menší šišky visí z větví dolů a na všechny strany z nich vyčnívají dlouhé jemné šupinky připomínající hadí jazýčky. Větvičky, obdobně jako u jedlí, jsou po opadu jehlic hladké. U mladých stromů je kůra zelená, u dospělých jedinců se jedná o silně rozpraskanou, červenohnědou borku. Právě tato silná kůra pomáhá stromům částečně odolávat lesním požárům.

Ve své domovině dosahuje strom výšky až 80 m a průměru kmene až 2 m. U nás je menší – asi do 20 m.

Stanoviště

Dřevině pocházející ze Severní Ameriky se u nás daří v nižších a středních polohách. Vyžaduje hlubší, mírně vlhké hlinité půdy. Sucho snáší poměrně dobře a v nižších polohách je proto vhodnější než smrk. Křehké větve jsou náchylné k větrným a sněhových polomům.

Špatně roste v zamokřených a písčitých půdách. Ve své domovině vytváří rozsáhlé porosty. V tuhých zimách namrzá.

Vysazuje se do parků, jako okrasná dřevina, soliterně nebo do skupin. Dřevo se často používá v nábytkářském průmyslu, má podobné vlastnosti jako dřevo modřínové.

Kultivary

Mezi zakrslé kultivary patří drobný, stříbřitě zbarvený kultivar Fletcheri, převislý stříbřitě zbarvený Glauca Pendula a sloupovitý Fastigiata.

Zajímavosti

Rozemnuté jehličí vydává příjemnou citrusové plody připomínající vůni. Pro své velmi ohebné větve není vhodným vánočním stromkem, protože i drobné ozdoby ohýbají jemné větve až k podlaze. Z větví s voňavým jehličím je možné udělat zajímavé vánoční dekorace.