Fazol pěstují: julisek
Fazol (Phazeolus vulgaris) je jednoletá keříčková nebo popínavá zelenina z čeledi Bobovité – Fabaceae. Pochází ze střední a jižní Ameriky, odkud ho v 15. století přivezli Španělé. Stonek u popínavých odrůd se nevětví a má neukončený růst, zatímco u keříčkových se větví a dosahuje výšky i 1 m Listy jsou trojčetné složené z jednotlivých srdčitých celokrajných listů, ale tvar se může trochu lišit v závislosti na odrůdě. Květy jsou oboupohlavní pětičetné, barva, velikost a tvar je otázkou druhu a odrůdy. Plodem jsou lusky, které v době zralosti vystřelují semena.
Fazol je z luskové zeleniny nejnáročnější na stanoviště. Potřebuje záhřevné, lehčí půdy s dostatkem půdních mikroorganismů a dostatkem dostupných živin. Optimální hodnota pH je 6,5.
Semena mořené proti nejvýznamnějším škůdcům vyséváme přímo na stanoviště, v první polovině května do hloubky 4–6 cm do sponu 40–50×5–6 cm u pnoucího fazolu. Osivo keříčkové formy vyséváme do sponu 15×30 cm. Optimální teplota pro klíčení semen je 6–8°C a pro růst během vegetace je vhodná teplota v rozmezí 18–25°C.
Co se týká závlahy, je vhodné zalévat v době před tvorbou květů a po jejich opadání. Kultivace půdy a omezování plevelů se provádí jen do kvetení.
Sklízet můžeme už zelené lusky nebo později lusky zralé. Zralost poznáme, když zelené nebo žloutnoucí lusky na omak „papírovitě šustí“.
Řadí se mezi plodiny třetí trati. Luskoviny jsou známé symbiózou s mykorhizními organismy, které jim umožňují poutat vzdušný dusík a přeměňovat jej na formy přístupné rostlinám. Pro fazol se používají NPK hnojiva s nízkým poměrem dusíku. Při předseťové úpravě půdy na jaře se doporučuje dodat fazolu na stanoviště 3 kg dusíku na m2, 3–4 kg P2O5/m2 a 11 kg K2O/m2 jednorázově. Pokud je fazol pěstován na živné půdě nemusí se většinou hnojit vůbec.
Popínavý červeně kvetoucí fazole s barevnými semeny a dobře odolává patogenům.
Byl pojmenován podle srpkovitě zahnutých lusků. Rostliny jsou teplomilnější a nešplhají tak bujně jako předešlý druh.
Odrůda keříčkového fazolu s dlouhými úzkými lusky bez vlákna. Hodí se pro přímý konzum nebo na nakládání a mražení.
Atraktivní odrůda popínavého fazolu. Lusky jsou velmi dlouhé s fialovými skvrnami a tmavými semeny.
Řadí se mezi pozdní odrůdy keříčkového fazolu s zrny neobvyklé červenohnědé barvy. Hodí se jak pro průmyslové zpracování lusků, tak pro použití zralých semen.
Keříčkový fazol s dlouhými zelenými lusky bez vnitřních blán, proto se v kuchyni používají spíš lusky než semena.
Odrůda tyčkové fazole s plochými lusky žluté barvy. Z této odrůdy se používají přednostně lusky, které jsou vhodné jak čerstvé do salátů, tak k nakládání.
Keříčková, velmi odolná odrůda fazolu vhodná na semena, která mají v plné zralosti bílou barvu.
Odrůda tyčkové fazole a vyniká svými zelenými plochými lusky, které se používají jak ke konzumaci za čerstva, tak ke zpracování.
Fazol se používá jak pro lusky, které se dají konzumovat za čerstva, hodí se do salátů, vaří se, mrazí nebo nakládají. Lusky jsou významným zdrojem vitamínů A a C, zatímco semena jsou cenná pro vysoký obsah minerálů jako fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku a řadou dalších. Semena jsou též významným zdrojem bílkovin, jejichž obsah kolísá v rozmezí 18–30% v závislosti na odrůdě. Semena pro kulinářské účely se dají dobře skladovat, pokud budou v době sklizně dost zralá a následně dobře vysušená. Semena ke se musí tepelně upravit, jinak jsou mírně jedovatá.
O Fazolu ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.