Hlaváčka pěstují: Zatím nikdo, buďte první.
Domácí trvalka, která roste na slunných a teplých, skalnatých oblastech na vápenci, především v krasových oblastech, je přísně chráněná. Také se ještě vyskytuje ve střední, jižní Evropě. Je zhruba 20–30 cm vysoký, listy má zpeřené, úzké, jemněji dělené, hodně se podobá listům kopru, roste trsovitě. Patří do čeledi Ranunculaceae – Pryskyřníkovité.
Lehčí, živné, propustné, vápenité půdy. Slunné a teplé polohy, tedy můžeme je umístit na jižní stranu. Velmi dobře snáší sucho.
Množíme ze semen, která se ihned po dozrání vysévají, zhruba v červnu. Starší rostliny se množí dělením na jaře. Sázíme pomocí zahradní lopatky. Při sázení přidáváme trochu písku, pokud máme humózní půdu.
Kvete sytě žlutou barvou a to v květnu.
Protože kvete na jaře, nemusíme tolik zalévat, jelikož tající sníh nám zajistí kolem února až po začátek dubna dostatek vláhy.
Na skalky nebo na okraje trvalkových záhonů, teplejší oblasti ČR.
Je méně rozšířený, jeho původ je od Mandžuska až po ruský Dálný východ (oblast kolem řeky Amur). Kvete dřív než hlaváček jarní (Adonis vernalis), také záleží na počasí, tak koncem března až duben. Květ je menší a žlutý. Má rád půdy mírně vlhké, propustné, místo na slunci až polostín. Používá se do skalek.
O Hlaváčku ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.