Oblíbená jarní cibulovina byla do střední Evropy dovezena ze Středomoří v 16. století. Hyacinty bohužel nedosáhly takové obliby u pěstitelů jako narcisy a tulipány, proto není k dispozici velké množství kultivarů. Barva květu byla původně modrá, dnes kvetou prakticky ve všech pastelových barvách. Jejich nespornou výhodou je snadná možnost rychlení, u určitých odrůd stačí jen váza s vodou.

Květy příjemně, sladce voní.

Stanoviště

Pro venkovní pěstování se hodí slunné místo s lehkou, propustnou, mírně vápenitou půdou. Neroste dobře v kyselých a těžkých půdách. Krásné jsou hyacinty ve skupině v trávníku, obvyklejší jsou ale předem narychlené v okrasných nádobách.

Péče

Méně častá je výsadba hyacintů přímo na záhon. Vysazujeme je v září i později, lépe zakořeňují při nižších teplotách. Hloubka výsadby by měla být asi 15 cm – cibule jsou poměrně velké. Do jamky dáme kompost a rašelinu. Rostlina na venkovním záhoně většinou dlouho nevydrží, už ve druhém roce po výsadbě méně kvete. Kvetení můžeme podpořit dostatečným přísunem živin hlavně brzy z jara.

Hyacint používá spíše k rychlení. Pro rychlení kupujeme středně velké cibule. Můžeme je už na podzim zasadit do květináče a umístit na chladné, tmavé místo. Jakmile pak přeneseme květináč na světlo a začneme se zálivkou, brzy se objeví první listy. Zálivku udržujeme stále mírnou a stanoviště by mělo být chladné, bezmrazé. Čím vyšší teplota, tím květ méně dlouho vydrží. Po odkvětu cibuli nevyhazujeme. Zasadíme ji do zahrady a pokud budeme mít štěstí, tak příštím rokem opět vykvete.