Je to poléhavý, hustě rostlý keř. Má dva typy jehlic: drobné zelené pichlavé jehličky odstále uspořádané na větvičce a drobné ploché jehličky kulovitého tvaru přitisknuté k větvím. Jalovčinky, suchým bobulím podobné plody, dozrávají v prvním roce a ve zralosti mají bíle pomoučenou černomodrou barvu.

Stanoviště

Pochází z jižní Evropy a střední Asie, u nás roste od nížin až do nižších horských oblastí. Miluje slunná místa, na půdu a zálivku je velmi nenáročný a daří se mu tudíž i na písčitých suchých půdách. Snese mírné zastínění. Je odolný vůči znečištěnému prostředí ve městech.

Kultivary

Pěstuje se nízký do široka rozprostřený kultivar jasně zelené barvy Tamariscifolia, ještě nižší Arcadia, vyšší sloupovitý tvar má Hicksii nebo žlutobíle skvrnitý Aureovariegata. Samčí keře jsou označeny jako Mas, samičí s jalovčinkami Femina.

Pěstování

Keř je mezihostitelem houbové choroby rzi hrušňové, proto se nehodí do zahrad s těmito ovocnými stromy.

Zajímavosti

Ostře vonící jalovčinky dodávají chuť a vůni alkoholickým nápojům jako je Gin a Borovička, nebo pečené zvěřině. Zelené větvičky jsou jedovaté a traduje se, že byly ve středověku v klášterech používány k vyvolávání potratů, které však často končily i smrtí budoucí matky. Odtud pochází i název keře.