Podle růstových podmínek může mít tvar sloupovitý, rozkladitý nebo poléhavý. Šedozelené pichlavé jehličky 1 cm dlouhé jsou uspořádány po třech proti sobě a na svrchní straně mají široký bílý proužek. Ozdobná červenavě hnědá kůra se odlupuje v tenkých svislých plátcích. Suchým bobulím podobné plody, jalovčinky, dozrávají 2–3 roky a mají ve zralosti bíle ojíněnou černomodrou barvu.

Stanoviště

Tato naše domácí dřevina roste od nížin až do horských oblastí. Je silně světlomilná, na půdu a zálivku velmi nenáročná, zcela jí vyhovují i písčité, suché půdy. Velmi citlivá je naopak na dlouhodobé zastínění a znečištěné ovzduší. Vzrostlé exempláře špatně snáší přesazování, pokud je přesto potřebujete přesadit, označte si pečlivě s pomocí kompasu původní orientaci rostliny vůči světovým stranám, kterou je pak nutné při výsadbě přesně dodržet.

Kultivary

Mezi sloupovitými kultivary jsou k dostání Hibernica, Suecica, velmi štíhlý je Sentinel a zakrslý pak Compressa. Poléhavé kultivary nesou názvy Hornibrookii, Repanda nebo žlutě olistěný Depressa Aurea. Vzpřímeně rostoucí s převislými větvičkami je kultivar Oblonga Pendula.

Zajímavosti

Jalovčinky (jalovcové bobule) obsahují ostře vonící silice a používají se na výrobu alkoholických nápojů, např. Ginu nebo Borovičky, nebo jako koření na zvěřinu. Jehličí je ovšem jedovaté, proto není radno si z nich dělat čaj, nadýchat se kouře z pálených zelených větví, ani si na nich opékat nebo udit jídlo.