Jinan je opadavý jehličnan, který patří do čeledi jinanotvarých. Jedná se o jednu z původem nejstarších rostlin na naší planetě. Tento druh přečkal společně s cykasy nepříznivé období druhohor, kdy se musel přizpůsobit změněným životním podmínkám. Původem je z Číny, do Evropy se dostal v první polovině 18. století.

Jedná se o dvoudomou, nahosemennou rostlinu. Strom dosahuje výšky až 25 m. V mládí má hladkou, šedou kůru, která se brzy mění v rozpraskanou borku. Na větvích rostou kratší větvičky, na nich se současně z květy objevují svazky listů s řapíkem. U samčích rostlin jsou listy méně vykrojené.Samčí rostliny kvetou v květnu a červnu květy, které připomínají jehnědy, samičí rostliny vytvářejí shluky semeníků na stopce (vajíčka nejsou chráněna v plodech).

Semena nepříjemně páchnou, zápach se odstraní pečením nebo varem. V Japonsku a v Číně se v kuchyni hojně využívají, jsou nízkotučné, obsahují škrob a bílkoviny.

Péče

Jinan je velice odolný strom. Proto bývá vysazován ve městech, snese znečištěné ovzduší. Je odolný vůči chorobám, proti větru ho chrání kůlovitý kořen. Snese sucho a horko. Vyhovuje mu slunce a lehká a propustná půda.

Množí se semeny nebo řízky. Semena dozrávají na podzim a je dobré je ihned zasadit.

Pěstováním z řízků si můžeme předem vybrat pohlaví rostliny. Samčí a samčí jinany lze vzájemně roubovat a tím zajistit opylení.

Jinan roste nepravidelně a pomalu. Období růstu je nejčastěji od května do srpna, ale v některém roce nemusí růst vůbec. Plodí cca po třicátém roce života.

Zajímavosti

Listy i semena jinanu jsou používána v medicíně. Mimo jiné obsahují bioflavonidy. Využívají se k léčbě alergií, astmatu, zlepšují paměť a prokrvení končetin u starších osob.

V Číně jsou jinany vysazovány u klášterů jako posvátné stromy. Ve městech se vysazují pouze samčí rostliny, u samičích by mohl obtěžovat zápach z dozrávajících se­men.

Některé druhy jinanů jsou zákonem chráněné – například jinan moštěnský a rokycanský