Lilii pěstují: Lenka 38, Tinuvien, Fly, Janaen, iris66, sud, pckop
Lilie, nejkrásnější a nejvýznamnější cibuloviny mají domov v Kanadě, Číně, Japonsku, na Sibiři i na Floridě. U nás jsou domácí dva druhy – lilie cibulkonosná (L. bulbiferum) a lilie zlatohlávek (L. martagon). Obě patří k silně ohroženým druhům a jsou zákonem chráněné.
Lilie kvetou ve všech barvách kromě modré od června do září. Jsou různě vysoké, dle druhu od 30 cm až po 150 cm a mají různé nároky na pěstování.
Rostliny nejlépe rostou, mají-li zastíněné „nohy“. Dobře prospívají na slunci i v polostínu, v současnosti se často pěstují v okrasných nádobách.
Půda by měla být kyprá, ne přemokřená. Vápenitou půdu potřebují martagon hybridy a lilie bělostná, kyselou půdu pak orientální hybridy. Při nákupu cibule je nutné pečlivě zjistit nároky dané odrůdy na půdu.
Lilie sázíme v září a říjnu do hloubky asi 20 cm. Výjimkou je lilie bělostná. Sázíme ji už v srpnu a velmi mělce (pouze do 3 cm).
Na dno jamky dáme písek jako drenáž. Rostliny nesnášejí přemokřené půdy. Na zimu místo posypeme vrstvou kompostu. Na jaře se začne vyvíjet olistěná lodyha.
Rostliny je dobré pohnojit, půdu neokopáváme, raději rozvrstvíme mulč. Vyšší druhy vyvážeme k opoře. Během květu odstraňujeme odkvetlé květy. Na podzim není nutné cibule z půdy vyndavat. Vydrží na jednom místě 3 roky nebo i 40 let, záleží na druhu.
Lilie začaly být oblíbené přibližně po druhé světové válce. Vyvinulo se velké množství hybridů a druhů.
Mezi nejvýznamnější patří:
Nejznámější a nejčastěji pěstovaná je lilie bělostná (L. candidum) a lilie královská (L. regale)
Cibule lilií se skládají ze šupin, v dobrých podmínkách lze rostliny šupinami množit. Zvláštností cibulkonosných lilií je tvorba pacibulek v paždí listů.
Cibule chráněné lilie zlatohlávka se dříve vařily a jedly. U nás je ojediněle možné vidět rostlinu ve volné přírodě, v chráněných oblastech, v listnatých lesích.
O Lilii ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.