Lísku pěstují: Lacenka
Líska roste v polohách často i nad 500 m n. m. Polohy pod 400 m n. m. jí příliš nesvědčí. Je velmi choulostivá v době květu na mrazíky, které mohou úplně zlikvidovat celou úrodu. Vysazujeme ji do půd propustných, vlhčích, dobře záhřevných a především hlinitých. Nesnáší půdy jílovité. Na kvalitu půdy je náročná. Optimální poměr ročního úhrnu srážek k průměrné roční teplotě je 8°C/700 mm. Má ráda vyšší vzdušnou vlhkost a větrnější polohy. Dorůstá nejčastěji do výšky pěti metrů a dožívá se nejčastěji do 35 let.
Pro lísku se používá podnoží lísky obecné (C. avellana) a semenáčů lísky turecké (C. colurna). Takto naroubovaná líska dosahuje velmi bohatého obrostu i celkové plochy.
Nejčastěji se pěstuje jako keř, případně čtvrtkmen. Po výsadbě je třeba ji seříznout mezi třetím a pátým dobře vyvinutým pupenem. Zmlazovací řez by se měl provádět po deseti letech. Udržovací řez se dělá koncem února, ale měl by se zaměřit především na suché větve. Plodí na tříletém dřevu, řezu je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost.
Plody zrají na přelomu srpna a září. Zralost poznáme podle zežloutnutí punčošek (listenů kryjících oříšek). Sbíráme plody i s punčoškami a necháváme je dozrát na tmavém místě. Pokud je sklidíme příliš brzy, plody se znehodnotí seschnutím.
Lísky jsou cizosprašné. Květem jsou jehnědy, které se tvoří již během léta, ale vykvétají koncem února. Ušlechtilé odrůdy dobře opyluje také planá líska, která běžně roste v našich lesech.
Pochází z Velké Británie, je poměrně vysoká. Jde o na stanoviště nenáročnou odrůdu. Ke správnému růstu potřebuje půdy humózní. Je ceněna jako výborný opylovač ostatních lísek. Plody jsou protáhlé, 2–3 cm dlouhé a velmi chutné. Dozrává koncem září.
Původem z Německa. Na stanoviště a půdy není náročná. Je obvykle mrazuvzdorná, protože kvete pozdě. Plody jsou kulatější, velké a chutné. Barva je hnědočervená. Díky tvrdé skořápce je odolnější vůči červivosti.
Diskuse:
O Lísce ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.