Mečík je jedna z nejznámějších u nás pěstovaných hlíznatých rostlin. Klasické jsou mečovité listy a klasovité květenství. Pocházejí z jižní Afriky, některé ale i ze střední Evropy – Mečík bahenní (G.paluster). Šlechtěny jsou ale od 17. století mečíky africké. Vzniklo tak okolo statisíc kultivarů s květy snad ve všech barvách, dokonce i šedé a hnědé květy, květy zkadeřené i vícevarevné, drobné druhy vysoké pouze 30 cm i 120 cm velké odrůdy.
Mečíky kvetou od července do září.
Půda by měla být bohatá na živiny. Nejlepší jsou písčitohlinité půdy a slunné stanoviště.
Rostlina nesnáší suché, těžké a zamokřené půdy a větrnné polohy. Vyšší odrůdy je třeba vyvazovat.
Jedná se o výbornou květinu k řezu. Ve váze vynikne její krása mnohdy více než v záhoně. Do vázy se řežou těsně před rozvitím prvního poupěte.
Hlízy vysazujeme do půdy počátkem května, 8 až 12 cm pod zem do vzdálenosti asi 20 cm dle odrůdy. Pokud budeme provádět výsadbu postupně od března do května, prodloužíme tím značně dobu květu mečíků v zahradě. Květy totiž vydrží na rostlině poměrně krátkou dobu – max 14 dní. Po odkvětu stvol odstraníme. Na podzim, v říjnu hlízy vyjmeme z půdy a necháme oschnout. Pak je uložíme do krabice s pilinami a umístíme na chladné, suché, tmavé místo, kde přezimují.
Po celou dobu růstu a kvetení jsou mečíky náročné na dostatek vláhy.
Mečíky vytvářejí každým rokem nové hlízy. Mnohdy mají okolo sebe v půdě poměrně velké množství malých, dceřiných hlíz tzv.brutu. Z něj lze asi za tři roky vypěstovat nové kvetoucí rostliny.
Plané odrůdy se množí i semeny.
Ve středověku si prý muži brali hlízy mečíků k sobě jako talismany do boje. Mečík bahenní je zákonem chráněná ohrožená rostlina. Na našem území se vyskytuje jen velice vzácně. Jedná se o vlhkomilný, zcela mrazuvzdorný druh.
O Mečíku ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.