Podlouhle kuželovitá koruna se skládá z kolmo odstálých větví. Jemně zubaté listy jsou vejčité, někdy až s vpadlou špičkou, čerstvě po rozvití jsou silně lepkavé. Nafialovělé lepkavé pupeny rostou na stopkách. Na stromě dlouho vytrvávají černé dřevnaté šištičky. Má bohatý kořenový systém.

Stanoviště

Roste v nižších až středních nadmořských výškách. Vyžaduje mokrou půdu, proto roste nejčastěji u vodotečí, jezer a rybníků, kde výborně zpevňuje břehy. Snáší stín a dokáže vytvářet hustě zapojené porosty poskytující výrazný stín.

Kultivary

Známý je kultivar s hluboko vykrajovanými listy Laciniata.

Zajímavosti

Na kořenech má drobné hlízky s bakteriemi poutajícími vzdušný dusík, kterým dokážou obohacovat půdu. Stínem a svými kořeny podporují samočistící proces vodních toků. Pařezy mají velkou výmladnou sílu a dokáží znovu obrůst. Po skácení nebo poranění vytéká červeně zbarvená míza, což bylo dříve pádným důvodem proto, aby lidé olše nekáceli. Lidové pověsti je totiž spojovaly s krvavými slzami strážkyně potoků.