Ořešákům se nejlépe daří na lehké, propustné a sušší půdě s dostatkem vápníku. Má rád plné slunce. Pokud je vaše zahrádka ve svahu, ořešáku se bude nejlépe dařit v nejvyšší části. Není výjimkou, že rostou i v polohách nad 600 m n. m. Poměr ročního úhrnu srážek k průměrné roční teplotě je 9°C/600 mm. Jeho mohutný kůlovitý kořen proniká do značných hloubek. Čím hlouběji se kořen dostane, tím delší bude životnost celého stromu. Běžně se dožívají 100 i více let. Ořešáky dosahují až padesáti metrů vzrůstu, jsou proto na zahradách cenné nejen jako zdroj příjemného stínu. Vzrůst ovšem záleží na odrůdě. Listy produkují zvláštní, charakteristické aroma, které odpuzuje především komáry. Kvůli svému vysokému vzrůstu se ale nehodí do malých zahrádek. Plody jsou velmi olejnaté, bohaté na vitamín C a bílkoviny. Poměrně dobře snáší mráz i v našich nejchladnějších oblastech, ovšem je na něj velmi choulostivý v době květu. Také neprospívá v mrazových kotlinách.

Zajímavost: ořešáky produkují z listů i kořenů chemické látky, které působí na své okolí poměrně agresivně. Tato vlastnost se nazývá alelopatie a netýká se jen ořešáků, ale třeba i akátů a dubů. Principem je omezení vzcházivosti semen, případně potlačení růstu již vzešlých stromů a rostlin které se v bezprostřední blízkosti ořešáku vyskytují. Nejagresívnější je ořešák černý. Vysvětlením je obrana svého životního prostoru. Každý, kdo chce ořešáky pěstovat, by měl s tímto hlediskem počítat.

Květ a opylení

Ořešáky bývají samosprašné a opylují se větrem. Pro spolehlivou úrodu je ale nejlepší společenstvo tří stromů. Vzdálenost mezi nimi může být poměrně velká. Květem ořešáku jsou samčí a samičí jehnědy. Jehnědy začínají nakvétat v květnu a vydrží na stromě do května. Samičí jehnědy bývají i přes deset centimetrů dlouhé, barvy zelené. Samčí jsou o více než polovinu menší, barvy světlejší a připomínají oříšky.

Řez

Prakticky není nutný, strom sám o sobě tvoří vzdušnou korunu. Dělá se jen výchovný řez a průklest. Má velmi křehké větve, proto bychom se měli vyvarovat nebezpečných ekvilibristických kousků s ruční pilkou a používat pily teleskopické. Rány je také třeba ošetřit stromovým balzámem. Řez by měl být prováděn na pomezí července a srpna, protože v této době téměř „neslzí“ – produkuje nejméně lepkavé mízy.

Sklizeň

Sklizeň probíhá od poloviny září, někdy i dříve. Plody výhradně sbíráme do plachet, nebo přímo ze země. Nikdy je ale neotloukejte tyčí, zbytečně byste poškodili plodonosné dřevo. Plody samy vypadávají z puklé slupky, proto si jen počkejte na pravý čas a průběžně sbírejte.

Podnože

Semenáče se pěstovaly v minulých dobách a v současnosti se od nich ustupuje. Nejvíce se užívalo ořešáku královského. Plodit začínají až desátým rokem a snadno zplaňují v tvz. kamenáče – plody s extrémně tuhou skořápkou, kterou lze jen obtížně rozlousknout.

Štěpované odrůdy plodí již druhým, občas až třetím rokem po výsadbě. Jsou sice menší než semenáče, ale plodí kvalitně a vyrovnaně. Velmi oblíbenou odrůdou jsou polopapíráky. Plodnost je velmi vysoká a jejich skořápky se snadno otevírají. Nejčastější podnože jsou z ořešáku černého, popelavého a královského.

Choroby a škůdci

• Bakteriální skvrnitost
• Houbová antraknóza
• Veverky
• Plši
• Ptactvo

Odrůdy

Ořešák královský (Juglans regia)

Přestože se mu u nás běžně říká Vlašský, původem je ze střední a východní Asie. Dorůstá kolem 15 metrů výšky. Podle tvrdosti slupky rozlišujeme čtyři základní typy:

Kamenáč (Juglans regia var. dura)

Jeho význam je především v lese, než na zahradě. Je to krásný strom, ale vzhledem k zápornému váhovému poměru jádro/skořápka není z užitkového hlediska vhodný.

Papírák (Juglans regia var. tenera)

Vzhledem k časté absenci skořápky pod slupkou, také není pro zahrady příliš vhodný, protože je často poškozován kromě veverek a plchů také ptactvem. Pokud se skořápka utvoří, je velmi tenká a křehká. Jeho květy často namrzají a semenáče nejsou vhodné pro podnože.

Polopapírák

Je nejvhodnější odrůdou pro zahradní pěstování. Při výběru doporučuji upřednostňovat ty odrůdy, které kvetou a raší pozdně. Zajistíte si tak pravidelnou a bohatou úrodu. Plody jsou velké, protáhlé a dobře se sklízejí.

Křapáč (Juglans regia var. maxima)

Nás zaujímá především velikostí plodů. To je ale jen zdání, rozměrná je slupka a skořápka. Jádra jsou malá a často jsou znehodnocena seschnutím ještě před sklizní. Také není příliš vhodný ke skladování, jádra jsou náchylná k plísním.

Ořešák černý (Juglans nigra)

Domovem je v Severní Americe, dorůstá až 30 metrů, je samosprašný. Zaujmou především listy, které jsou delší než půl metru. Plody jsou kolem 3 cm velké, skořápky se otevírají obtížněji. Dozrávají v půli října. Cený je vysokou mrazuvzdorností.

Ořešák popelavý (Juglans cinerea)

Je další odrůdou z USA, není ale tolik odolný jarním mrazům v době květu. Dorůstá přes dvacet metrů výšky a vytváří zajímavě formovanou korunu. Listy jsou také velmi dlouhé a pilovité. Je samosprašný, kvete na pomezí května a června. Plody mohou být až 8 cm dlouhé, odrůda se dá snadno identifikovat podle jejich špičatého zakončení na obou koncích. Plné zralosti dosahují začátkem listopadu.

Diskuse:

• Zpracování čerstvých vlašských ořechů
• Zelené vlašské ořechy – jak na ně?
• Strom ořešák – máte taky zmrzlý?
• Vlašské ořechy a veverky