Svídu bílou pěstují: Zatím nikdo, buďte první.
Široce rozložitý keř s dlouhými přepadávajícími větvemi zářivě červené barvy. Zaoblené celokrajné listy jsou na větvích uspořádány vstřícně. Drobné květy jsou nenápadně bílé, uspořádané do koncových květenství. Malé peckovičky jsou modrobílé.
Ze Sibiře pocházející dřevina u nás roste od nížin do hor. Na půdu je nenáročná, dobře snáší polostín i slunná místa, ale nikoliv sucho. Dlouhé větve dobře zakořeňují a způsobují tak rozrůstání keře.
Bíle lemované listy má Argenteomarginata a Elegantissima, žlutě lemované listy Spaethii, zářivě sytě červené větve má Sibirica, podobný kultivar s bíle lemovanými listy má Sibirica Variegata, černočervenou kůru najdeme na Kesselringii.
Svídy mají velmi ozdobné mladé výhony zbarvené do různých odstínů červené nebo žluté barvy. Snadno se množí řízkováním nebo oddělením již zakořeněných větví. Výborně snáší řez a doporučuje se pravidelně po několika letech zmladit celý keř, aby vytvořil nové větve se zářivějšími barvami.
Naše domácí svída krvavá (Cornus sanguinea) má mladé větévky zbarvené tmavě červeně. Dokáže růst i na suchých či vápenitých půdách. Malé plody jsou černé.
Další severoamerický druh je svída výběžkatá (Cornus stolonifera), která se vzrůstem i nároky velmi podobá svídě bílé, ale její kultivar Flaviramea má zářivě žluto zelně zbarvené větve.
O Svídě bílé ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.