Hustě zavětvený strom mívá široce kuželovitý tvar, keře bývají široce rozložené. Měkké ploché tmavozelené jehlice jsou na starších větvích jakoby rozčísnuté rovnoměrně do dvou stran. Červenohnědá kůra se odlupuje v tenkých plátech. Plodem je šťavnatý červený míšek částečně zakrývající semeno. Má široce rozvětvený kořenový systém.

Stanoviště

Tato domácí ve volné přírodě vzácná dřevina roste od nížin až do nižších horských poloh. Dokáže růst na silně zastíněných místech i na plném slunci, jen má-li tam alespoň trochu vlhkou půdu. Na živiny je nenáročná, upřednostňuje vápenaté půdy, ale nevyžaduje je. Výborně snáší znečištěné ovzduší.

Pěstování

Tis se snadno šíří přirozeně ze semen roznášených ptáky. V mládí vyžaduje zastíněné nevysychavé stanoviště. Dá se bez problémů přesazovat. Výjimečně dobře snáší řez a téměř libovolně radikální tvarování, dokonce jej lze řezem i zmlazovat.

Kultivary

Náš nejtmavší jehličnan se pěstuje v nejrůznějších kultivarech, zakrslý s vodorovnými větvemi Repadens, nižší sloupovitého tvaru se zlatavými jehlicemi Elegantissima, dále žlutolisté pomaleji rostoucí Aurea, Summergold, sloupovité kultivary Fastigiata a Hicksii nebo rozložitý kultivar Dovastonii s převislými šedavými větvemi.

Zajímavosti

Tis má pevné pružné dřevo dříve velmi ceněné pro výrobu luků a jiných nástrojů. Celá rostlina je prudce jedovatá s výjimkou červeného dužnatého oplodí, které má mdlou nasládlou chuť, ale samotné semeno je opět jedovaté. Troška jehliček, schopná zabít koně, však zřejmě divoké zvěři příliš nevadí. V lese rostoucí exempláře proto často mívají zespoda tak do 1,5m úplně holé větve. V silném zastínění je to pomalu rostoucí dřevina, která v některých parcích Anglie dosahuje stáří kolem 4 tisíc let.

Kříží se s tisem japonským (Taxus cuspidata) také používaným v zahradnictví, který má světlejší barvu, mírně prohnuté jehlice a mělčí červený míšek.