Široce kulovitá koruna, tvořená mohutnými větvemi a jemnými větévkami, často dosahuje až na zem. Jemné úzké listy jsou dlouhé kolem 10 cm. Brzy na jaře se na samičích i samčích stromech objevují květy lidově zvané „kočičky“. Má bohatý kořenový systém.

Stanoviště

Roste od nízkých do středních poloh. Často ji najdeme u vodotečí, kde výborně zpevňuje půdu. Pokud neroste přímo u vody, vyžaduje alespoň vysokou hladinu spodní vody. Je velmi světlomilná.

Kultivary

Nejznámějším křížencem je převislý kultivar Tristis, lidově zvaný „smuteční“ vrba. Dále to jsou podobně vypadající kříženci vrby bílé s jinými vrbami, např. vrba náhrobní (Salix x sepulcralis), která má ještě delší převislé větve dosahující až na zem, nebo vrba červenokřivolaká (Salix x erythoflexuosa) s drobnějším vzrůstem a tmavě oranžovými pokroucenými větvemi. Silně pokroucené zelené větve má kultivar Tortuosa vyšlechtěný z vrby Matsudovy (Salix matsudana).

Zajímavosti

Vrby mají velmi silnou pařezovou i kořenovou výmladnost a snáší tudíž výborně i silný zmlazovací řez. Obecně však platí, že šlechtěné druhy mají menší vitalitu, proto od nich nelze očekávat, že dokáží po skácení obrazit stejně snadno, jako běžné druhy. Vrby lze snadno množit tím, že zapíchnete větvičku do mokré hlíny. Velmi rychle rostou, ale dožívají se většinou jen kolem 100 let. Vrby též patří mezi naše první rostliny poskytující brzy na jaře potravu včelám.

Z kůry vrby byl poprvé extrahován lék snižující horečku a zastavující zánětlivé procesy, dnes známý pod názvem Aspirin. Původní lék však způsoboval při dlouhodobém užívání žaludeční potíže.