Vrbu jívu pěstují: Zatím nikdo, buďte první.
Vzpřímeně rostoucí stromek s ohebnými větvemi má šedě plstnaté mladé výhony i rub listů. Bíle plstnaté květy tvoří nápadné vzpřímené jehnědy, což bývá první potrava včel, a lidé jim lidově říkají „kočičky“. Má dobře rozvětvený kořenový systém.
Naše domácí dřevina se vyskytuje od nížin do horských poloh. Vyžaduje plně osluněná stanoviště, ale na půdu je docela nenáročná. Na rozdíl od většiny vrb se jí daří i na suchých a písčitých půdách a patří mezi naše nejčastější pionýrské dřeviny osídlující obnažené půdy.
V zahradnictví jsou více ceněny samčí rostliny, označované jako Salix caprea mas. K vidění je i převislý kultivar Pendula.
Vrby rychle rostou, výborně snášejí řez a na osluněných místech jsou proto vhodné do živých plotů. Ani tato vrba není výjimkou. Živé ploty se nejlépe zakládají na podzim a stačí vám na to nařezané pruty do průměru 3 cm, které zapícháte přímo tam, kde má plot být. Pokud začnete na jaře na sušším místě nebo v suchém roce, bude lepší řízky občas dobře zalít.
Na vlhkých osluněných místech zahrad se můžeme setkat s drobnolistým plazivými druhy vrb, které pocházejí z horských oblastí. Patří sem například vrba bylinná (Salix herbacea) s kulatými oboustranně lesklými lístky pocházející z Krkonoš a Hrubého Jeseníku, nebo z Tater přivezená vrba síťnatá (Salix reticulata) se široce oválnými listy, které jsou na rubu šedavě plstnaté.
Velmi ceněna je vrba košíkářská (Salix viminalis) dorůstající výšky kolem 6 m, která tvoří rozložité keřovité porosty. Její velmi dlouhé málo větvené pruty se výtečně hodí k výrobě proutěných výrobků. Pruty jsou zelenavé nebo nahnědlé, listy jsou velice úzké, na okrajích podvinuté. Kvete před olistěním.
Zajímavý je též její vzpřímeně rostoucí kříženec s vrbou jívou (Salix smithiana), vrba Smithova, která má velké načervenalé jehnědy.
O Vrbě jívě ještě není na Konev.cz diskuze. Založe ji.