Jako typická háďátka dosahují jedinci tohoto druhu cca 1–1,5 mm délky, přičemž pouze samečci jsou nitkovitého tvaru, zatímco samičky jsou kulovité a o něco menší. Zbarvení je bílé, ovšem samičky v průběhu tvorby vajíček tmavnou postupně přes žlutou barvu až dohněda či hnědočerna.
Jak napovídá z názvu, toto háďátko škodí výhradně na bramborách a jim příbuzných rostlinách jako jsou rajčata, lilky nebo plevely spadající do stejné skupiny. Jedná se o jednoho z nejnebezpečnějších škůdců brambor vůbec. V případě, že se na zahrádce nebo na poli objeví, není bohužel velká šance se jej úspěšně zbavit a boj s háďátkem je vleklý a obtížný. Poškození háďátky se projevuje na rostlinách zakrslostí, malými listy a výskytem velkého počtu postranních kořínků.
Vše začíná u odumřelé samičky plné vajíček – takzvané cysty. Samička v sobě může mít několik set vajíček a přežít v této podobě v půdě až deset let. Jestliže se cysty nachází na správném místě – v blízkosti kořínků brambor – cyklus pokračuje tak, že se z vajíček začnou po stovkách líhnout malé larvy. Ty napadají blízké kořínky, které vysávají, a tak celou rostlinu postupně ničí. Larvy se postupně vyvíjí v několika stádiích až po dospělé jedince, kdy po oplodnění samičky se celý cyklus opět opakuje. Šíření háďátek je tak velmi rychlé.
Háďátko bramborové je jedním z nejnebezpečnějších škůdců brambor z důvodu, že se na něj nedá aplikovat chemická ochrana – ta by byla velmi drahá a především neekologická. Proto je tento škůdce tzv. karanténní, což znamená, že při jeho výskytu je po několik let přísně zakázáno na daném území pěstovat hostitelské rostliny.
U tohoto škůdce jsou téměř jediné možné. Spočívají především v důsledném dodržování odstupů v pěstování brambor po sobě – vynecháním napadené rostliny tak háďátka přijdou o zdroj potravy a uhynou, ale musíme brát v potaz i velmi dlouhou dobu, po kterou jsou schopny cysty v půdě přežít. Proto je také dobrým řešením volba vyšlechtěných odrůd brambor, které jsou háďátku odolné.
Mezi nepřímou metodu boje s háďátkem pak patří hubení plevelů příbuzných bramborám, na kterých háďátka také mohou přežívat. Mezi ty časté patří např. blín. Tím vyřešíme dva problémy jednou ranou – budeme mít jistotu, že se zbavíme háďátek a zároveň budeme mít zahradu či pole bez plevele.