Tento příbuzný heřmánku pravého (vonného) je zástupcem jednoletých, dobře přezimujících bylin. Od pravého heřmánku je k rozeznání nejen tím, že nevoní, ale samotná rostlina je mnohem vyšší a robustnější.
Co na první pohled neuvidíme je až 1 metr dlouhý kůlový kořen, díky kterému je heřmánkovec velmi odolným plevelem. Co je však viditelné je až 70 centimetrů vysoká lodyha, která může být načervenalá a v horní části je dosti větvená. Všimneme si především lístků, které vypadají zdáli jako husté snítky kopru – je to způsobené tím, že každý lístek je rozdělený mnoha úkrojky. Květy mají bílé krajní lístky, nevoní, žluté lůžko je ploché a nikoli vystouplé jako u heřmánku pravého, heřmánkovec kvete od června do listopadu.
Je to jeden z vůbec nejčastějších plevelů, který najdeme v nížinách i v podhůří. Často se šíří v kompostu a hnoji, vodou i přimícháním do osiva. I za špatných podmínek dokáže vytvořit ohromné rozložité rostliny a na zahrádce se jako plevel může objevit v podstatě ve všech plodinách, často bramborách, protože práv v těch se uplatní jeho schopnost přezimovat a na jaře zaplevelovat znovu.
Na zahrádkách není oproti polím tak častý, protože většina zeleniny je jednoletá a sází se až na jaře, ozimé plevely se tak moc často neobjeví. V případě jeho výskytu zabírá opět pečlivé hlubší zpracování půdy a když by došlo k opravdu většímu zaplevelení, volíme herbicidy hubící hvězdnicovité plevele.