Jde o hlodavce přibližně 15–24 centimetrů velkého s dlouhým ocasem, skrytými ušními boltci a hnědým až šedočerným zbarvením. Hryzec vodní však nežije jen v blízkosti vody – můžeme se s ním setkat i na suchých místech. Podobně jako hraboš si buduje nory a chodby pod zemí.
Hryzec vodní škodí nejčastěji okusováním kořenů ovocných stromů, které pak zasychají a celý strom je tak oslabený, mladé stromky mohou uhynout. Někde tak není vůbec možné založit nový sad, jelikož hryzci mladé stromky zlikvidují dříve, než stihnout dorůst. Kromě ovocných stromů škodí tito hlodavci i na okrasných dřevinách a zelenině, a to vždy okusováním kořenů.
V případě hryzce jsme postaveni před velmi vytrvalého nepřítele. Můžeme využít metod šetrnějších k okolnímu prostředí jako u Hraboše polního (zařízení vydávající nelibé pachy nebo zvuky, které hryzce vypudí, pěstování aromatických rostlin a bylin).
Při masovém výskytu a větším rozsahu škod se pak přistupuje k chemické ochraně. Zde se jedná o granulované nebo tabletové látky, které se vkládají přímo do nor. Není však radno pouštět se do chemických bojů předčasně a bezdůvodně.