Mšicím je věnováno více pozornosti v souvislosti s jednotlivými druhy rostlin a plodin, u kterých jsou zmíněny specifické druhy mšic. Do kategorie univerzálních mšic by pak patřily zejména druhy mšice maková a mšice broskvoňová, které jsou celkem nevybíravé a mohou tak způsobit velké škody na různých rostlinách.
Jde o škůdce přibližně 2 milimetry velké, zbarvené od žlutozelené barvy až po tmavě šedou. Škodí nejvíce na bramborách, na řepě, na chmelu, na zelenině (zejména košťálové), na rajčatech, na okurkách i na okrasných rostlinách. Často se s jejich početnými koloniemi setkáme na ovocných stromech, broskvovích, meruňkách i švestkách.
Listy poškozují sáním, které způsobuje jejich světlejší zbarvení, deformace i zasychání. Mšice jsou významnými přenašeči virových chorob.
Jedná se o mšici tmavě zbarvenou, od hnědošedé až po černou, hmyz je přibližně 2 až 3 milimetry veliký a na rostlinách jsou tyto mšice patrné jako veliké černé fleky především v úžlabí listů a na stoncích. Mšice maková škodí na bramborách, na luskovinách, na zelenině, na máku i na okrasných rostlinách.
V boji s mšicemi, především těmi výše zmíněnými, bývá účinnou metodou použití přirozených predátorů mšic, tedy biologická metoda. Mezi nepřátele mšic pak patří mšicomaři, pestřenky, dravé ploštice nebo slunéčka – jejich použitím můžeme být v boji s mšicemi velmi úspěšní.
V případě opravdu velkého výskytu mšic je možný chemický postřik, který s provádí podle signalizace – přítomnosti určitého minimálního množství škůdců. Postřik je většinou nutné opakovat vícekrát.