Jedná se o jednu z nejčastěji se vyskytujících mikroskopických hub napadajících brambory. Její přítomnost se projeví na vzhledu rostliny především na jejích listech, kdy nať zasychá postupně od špiček listů přes řapíky až po stonky. Na spodní straně listů můžeme pozorovat povlak houbových vláken. Další příznaky jsou patrné na hlízách, na kterých se objevují tmavé skvrny jak na povrchu, tak i na řezu.
Tato choroba byla v minulosti příčinou několika hladomorů a současně je stále velmi nebezpečná – při zanedbání jejího rozšíření může zničit kompletně celou úrodu brambor. Houba přežívá v napadených hlízách, ale při menším napadení nemusí být vůbec patrná – může pak dojít k tomu, že nevědomě zasadíme napadenou hlízu, vyroste z ní nemocná rostlina a u té se projeví choroba zasycháním natě.
Jako jiné mikroskopické houby má ráda teplé a vlhké prostředí a kromě brambor napadá i příbuzné rostliny, jako jsou rajčata a lilky. Čím blíže pěstujeme tyto rostliny, tím vznikne větší šance přenosu z jedné na druhou. Pravděpodobně vyšší možnost rozšíření hrozí v hustých porostech (blízkost rostlin), blízkosti vodních toků a ploch (vlhkost), vyskytující se lilkovité plevele (blín).
Důležitá je především správná technika pěstování brambor, a to hlavně dostatečná vrstva půdy nad hlízami a provzdušnění půdy. Měli bychom udržovat nezaplevelený pozemek, dodržovat dostatečné odstupy mezi rostlinami samotnými i mezi pěstovanými druhy a dávat pozor na brambory a jim příbuzné rostliny pěstované na vlhkých stanovištích. V případě nutnosti chemického postřiku jsou používány přípravky na bázi mědi, kdy nepoužívanějším a nejznámějším výrobkem je Kuprikol. O nutnosti provedení postřiku je dobré poradit se s odborníkem, což platí i o samotném způsobu a doby aplikace přípravku.