Jedná se o jednoletou, často přezimující bylinu. Je to velmi rozšířený a úporný plevel a ze zahrádky jej určitě známe – jsou to právě lepivé lodyhy svízele, s kterými tak často bojujeme na záhoncích.
Svízel přítula vytváří až jeden a půl metru dlouhé plazivé nebo poléhavé lodyhy – ty jsou čtyřhranné a na povrchu chlupaté a přilnavé, tak se snadno lepí nejen na náš oděv, ale přichycují se i na okolních rostlinách. Na lodyhách jsou ve skupinkách (přeslenech) zelené lístky po 6 až 9 kusech, ty mají na sobě také krátké chloupky nebo ostny.Květenství je složené z velkého počtu bílo-zelených drobných kvítků, svízel kvete od dubna do podzimu a rozmnožuje se hlavně semeny. Semena jsou mnohem více klíčivé na jaře, až když projdou mrazem.
Tato rostlina je rozšířená na všech územích, je odolná, a tak ji najdeme na rumištích i hromadách hnoje. Nejvíce na zahrádce zaplavuje luskoviny jako hrách a fazole, najdeme jej i v zelenině, okopaninách – bramborách a řepě nebo třeba mezi jahodníky. Semena svízele se šíří často například ptáky, vodou i hnojivy – kompostem a hnojem. I lidé jsou nevědomky častými šiřitele tohoto plevele, a to přichycením jeho semen na oděvu a potom zanesením třeba právě na zahrádku.
Svízel nemá rád hluboké a pečlivé zpracování půdy a jestliže mu nedovolíme vytvořit semena, ušetříme si mnoho práce na příští rok.
Existují i specifické herbicidy zaměřené právě na svízel, ale k těm se v případě malého výskytu na zahrádce nepřistupuje; v případě jejich použití je nutné načasovat správnou dobu aplikace, protože jestli budeme postřik aplikovat zbrkle a s velkým předstihem, nemusí být vůbec účinný.